h

Srpen 2011

Bude tu new design

31. srpna 2011 v 16:41
tak a je o tady bude tady new design na měsíc září a řeknu vám bude s bíglala takovej obyčejnej ale mě to neva tak ho nastavím asi tak večer nebo možná za chvíli tak pp

Hola Hola škola volá!

31. srpna 2011 v 11:27
Jak už jsem viděla na 2 blogách tak i já píši že dnes je poslední den školy :( to tak rychle uteklo já chci ještě jeden nebo 2 měsíce! I když je toto přání vetšiny děcek tak to stejně nikdy nedobadne, možná až tak na vysoký..ne naco je vůbec škola? čeština mluvit umím, matika od toho je kalkulačka, tělocvik chodit umím, přírodopis vím jak se rozmožovat do stačí, vývarka kolečko čevereček umí namalovat i debil, dějepis vím co bylo včera! No nic tak já jsi to jdu ještě užít!

Bígl

30. srpna 2011 v 13:49
Bígl je plemeno psa původem z Velké Británie, je to nejmenší a nejstarší honič. Jeho původ sahá až do doby starověkého Řecka (430 př. n. l.). Byl dovezen do Anglie Normany ze Skandinávie - jejich psi zvaní "northerhounds", byli dále kříženi s greyhoundy, od kterých pravděpodobně získali rychlost a vytrvalost.
Bígl samotný vznikl asi ve 14. století. Je nejspíš potomkem staroanglických honičů a harierů. Od roku 1300 existují malí honiči, kteří doprovázeli pěší lovce, většinou při lovu králíků, avšak název bígl se objevil až v roce 1475.
Název beagle je patrně odvozen od staroanglického slova "begle", nebo od keltského výrazu "beag" či od starofrancouzského slova "beigh". Všechny tři výrazy odpovídají pojmu "malý". Byl oblíbeným loveckým psem i v královské rodině, chovala je Alžběta I., Vilém III. Oranžský a Jiří IV. Bígl byl vždy používán k lovu ve smečkách. Organizovaný chov tohoto plemene začal ke konci 19. století, klub chovatelů byl v Anglii založen v roce 1890 a o několik let později se toto plemeno dostalo do USA. Do bývalého Československa se dostal v roce 1965, a dnes je chován, spíše než lovecký pes, jako společník.
Je to nezávislý pes, má sklon k toulání, je však také velmi oblíbený a příjemný společník, má totiž přítulnou povahu a má rád i děti. Dobře snáší teplo i chlad a je snášenlivý k jiným psům.

Nechápu lidi!!

29. srpna 2011 v 10:54 Týrání zvířat
Ahoj nechápu lidi kterým dělá radost týrat psy! Nebo jaká koli jiná zvířata! Vždyť to musí být strašné když jste rád že si vám
někdo vzal do péče a potom se z něho vyklubě nějaký zlý člověk který vás třeba chtěla pro maso..jsou i takoví lidé kteří jedí maso ze psa..tohle nepochopím já bych to ani nedala do pusy..protože to pomyšlení že bych jedla něco co mám ráda ne to je prostě strašné..a ti lidé co dávají těm psům třeba málo žradla a pak až je uvidí vychrtlý tak jm to možná příjde líto jenže už je pozdě!! Měli si to uvědomit dřív jaké to bude mít následky!

Krásnýý =)

29. srpna 2011 v 8:50 Obrázky psů
Ahoj tak vydíte jak je to krásný..
teď jsem se dívala na google kde mají
nějaký štěňata k prodání (jen tak)
ale už nikde žádný samý rok 2009 nebo 2010
Takže stejně nic :((

Tady je fotečka krásného pejska..

Cenky za poznávačku

28. srpna 2011 v 14:19 Cenky =)
Tak tady jsou ty cenky za poznávačku:
Jen připomínám jsou to avatary

Pro MoNiQu a SaMiQu ^^

Pes jako rohožka

28. srpna 2011 v 13:49 Obrázky psů
Chudáček
Pes jako rohožka

Chtěla bych pejska!

27. srpna 2011 v 19:06
Ahojky jak už napovídá název moc bych si přála pejska, ale rodiče mi ho nechcou koupit už my to slibují od 5 let a pořád nic :( taťka by ho taky chtěla, ale mamka je ten problém ona psy nikdy moc neměla ráda a aby toho nebylo málo tak ju ještě jednou jeden pokousal. Mě taky pokousal pes a pořád je mám ráda, tak nevím co budu dělat všichni kromě jedné tety mají psa až na nás já bych třeba chtěla Bígla, ale ten prý moc utíká. A nebo bych chtěla labradora nebo retrívra, ale to je prý moc veliký a tak zase nic :((. já se toho pejska snad nikdy nedočkám..

Buldok

26. srpna 2011 v 12:53
http://www.puppyparadise.com/Breeds/Buldog.jpg


Buldok je vynikající společník, výborný hlídač a mimořádně oddaný pes. Byl zrozen, aby sloužil svému pánovi. Jsou vhodní k dětem a dobře si rozumí i s ostatními domácími zvířaty. Je samostatný ve svém rozhodování a netrpí změnami nálad. Obzvláště samci bývají závislí na pánovi, zatímco samice inklinují spíš k dětem. Je to sportovní pes, který se ale hodí i k lovu.

Beauceron

26. srpna 2011 v 8:34
Beauceron na první pohled připomíná dobrmana. Je inteligentní a energický, vždy připravený následovat svého pána.

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Berger de Beauce, angl.: Bauce Shepherd
PŮVOD:
Beauce je oblast, ležící jihozápadně od Paříže na řece Loiře, přibližně mezi městy Chartres a Orleáns. Dalo by se předpokládat, že berger de Beauce neboli ovčák z Beauce - "Boseroňan" pochází z tohoto kraje. Kynologie však skrývá mnohá tajemství a mnohá si k nim ještě přidají sami kynologové. Jedno nebo vlastně hned dvě z nich - protože stejného rodu jsou ta, že obdobně jako berger de Brie, nám známý briard, nepochází z kraje Brie, tak nemůžeme ani původ beaucerona klást do omezené oblasti kraje Beauce. Jména obou jsou poměrně mladá, byla poprvé použita zřejmě v roce 1883 k rozlišení dvou ze čtyř hlavních plemen francouzských ovčáckých psů, kteří byli do té doby nejen společně vystavováni v jedné třídě, ale považováni za úzce příbuzné, dokonce za vzájemně odvozené. Jediné s čím je v této ovčáckých psů, vyskytujících se na území dnešní Francie, vývojově však jsou oba představiteli do znač né míry samostatných větví ovčáckých psů: briard - asijské, odvozované nejčastěji od tibetského ovčáckého psa a vyznačující se především bohatým osrstěním obličejové části, beauceron pak další velké větve původních evropských ovčáckých psů, obvykle se vztyčenými ušními boltci a zašpičatělou, klínovitou nosní partií. Na druhou stranu však není možné předpokládat a chápat rozdílný původ tak dalece, že jednotlivá a vlastně teprve v moderní době známá plemena ovčáckých psů si zachovala svoji svébytnost nebo izolovanou samostatnost, prostě že se udržela v původní formě a bez příměsi další, někdy dost vzdálené krve od dávných dob do dneška. Takových plemen je pramálo, u pracovních psů bychom je hledali už vůbec těžko.
Beauceron nás mnoha svými exteriérovými i povahovými znaky a vlastnostmi staví do zvlášť těžké pozice. Odmítli jsme prosté odvození briarda z beaucerona , distancovali jsme se i od větve tzv. dogovitých ovčáckých psů, odvozovaných od původní tibetské dogy a procházejících geografickým posunem a různým pracovním využitím mnohotvárnými přeměnami. Právě beauceron nám však předvádí komplikovanost vztahů, návaznost a propojenost řady odlišných nebo lépe řečeno odlišovaných plemen či jejich skupin. Kdo totiž může při pohledu na beaucerona, především na jeho štěňata s jistotou říci, že v něm není stín rotvajlera, psa typicky dogovitého, koho v jeho výrazu neupoutá něco z dobrmana? Tento dojem, spíše kacířsky vtíravá myšlenka, se dere na povrch i při sledování jeho stylu a způsobu práce, pro niž byl po staletí využíván - hlídání stád, ale také lov vlků. Pes je stádo nejen schopný udržet ve vyhrazeném prostoru, ale jak říkají Francouzi, je bezkonkurenční při jeho rychlém přesunu (vzpomeňme na výkony rotvajlerů a jejich předchůdců při přemísťování ohromných stád dobytka). Je náhodné varování a přirovnání členů klubu přátel beaucerona ve Francii novým
Beauceron je čisté francouzské plemeno, tzn. vzniklé pouze ve Francii, bez přikřížení jiných plemen. Je to opravdu velmi staré pracovní plemeno. Ovčáčtí psi jsou ve Francii známi již velmi dlouhou dobu, jsou zobrazeni již na tapiseriích z osmého století. I písemnosti z dvanáctého, čtrnáctého a šestnáctého století se zmiňují o ovčáckých psech. Má se za to, že již v rukopise z roku 1587 se nachází první přesnější zmínka o psu, který odpovídá popisem beauceronu.
Ve Francii je toto plemeno nazýváno Berger de la Beauce (ovčák z Beauce). Beauce je rovinatá oblast obklopující Paříž, a je všeobecně považována za kolébku plemene. Beauceron sdílí společnou minulost s jeho bratrancem, ovčákem z Brie (Berger de la Brie), u nás známějším pod názvem briard. Přestože tato dvě plemena vypadají dosti odlišně, obě měly a mají stejné pracovní využití.. Dříve se francouzský farmář vůbec nezabýval vzhledem psa, důležité byly jeho pracovní schopnosti, a proto byli ovčáčtí psi typově velice rozmanití. Všichni spadali do kategorie chien de la plaine, tedy "psa z roviny." Bylo je možné spatřit ve všech barvách a délkách srsti. Přestože lovečtí psi byli již v té době velmi ceněni, Francouzi věnovali jen málo pozornosti těmto tvrdým pracovním psům. V těchto dávných dobách sloužil beauceron stejně jako briard spíše jako hlídač dobytka, chránící ho před šelmami, například vlky, a lidskými pytláky. S příchodem francouzské revoluce se jejich využití změnilo. Půda již nebyla pouze v majetku šlechty, dostala se i do rukou prostého lidu, z něhož se stali drobní farmáři. Z beaucerona a briarda se stali nepostradatelní ovčáčtí psi, jelikož tyto nové farmy nebyly oploceny. Samozřejmě také sloužili jako psi hlídací, strážící pánův majetek. Roku 1809 se kněz Abbé Rozier zmínil o těchto ovčáckých psech. Byl první, kdo popsal rozdíly mezi beauceronem a briardem a nazval je ovčákem z Beauce a z Brie. Jako beaucerona považoval krátkosrstého psa typu mastifa, briard byl pak dlouhosrstý odlišného typu. Později v 19. století se konalo shromáždění chovatelů ovcí a dobytka, kde bylo podle těchto francouzských písemností potvrzeno pojmenování dlouhosrstých psů podle oblasti Brie a krátkosrstého typu podle oblasti Beauce. Obě plemena byla v té době ještě velmi typově neustálená. V roce 1900 byl beauceron poprvé předveden na výstavě. První šampiónem plemene byla fena Bergere, dosti málo podobná beauceronům dnešních dnů. Srst měla spíše střední délky, dříve bylo totiž časté, že se u beauceronů vyskytovala delší srst než dovoluje dnešní standard. Také čenich byl užší a velikost znatelně menší. Pálení na končetinách mohlo dosahovat výše, což také dalo tomuto nově vznikajícímu plemenu přezdívku "červené punčošky" (Bas-Rouge).
Ve dvacátém století již bylo plemenitbě beaucerona věnováno více pozornosti. V roce 1911 byl založen klub Les Amis Du Beauceron (Přátelé beaucerona). První kniha věnovaná výhradně beauceronovi byla napsána roku1927 panem A. Siraudinem. Tato kniha dosud požívá takové vážnosti, že je mnohými považována za "bibli beaucerona".
Během světových válek beauceroni získali vážnost coby váleční psi. Byla ceněna hlavně jejich síla, na jejich statná těla byly upevňovány pásy s municí pro kulomety při hlídání střeleckých pozic. S využitím jejich inteligence byli často používáni jako poslové nebo strážní psi. O jejich schopnostech postřehu a vnímavosti byly vyprávěny přímo neuvěřitelné příběhy.
Beauceron je stále dobře znám pouze ve své rodné Francii. Je používán stále jako ovčácký pes, avšak plemeno je nyní mnohem častěji používáno při policejní práci, slouží v kynologických jednotkách francouzské armády i policie. Plemeno se rozšířilo i do ostatních evropských zemí, avšak nikde zdaleka nedosáhlo takové popularity, které se těší ve Francii. Beauceron se objevil i v USA a mnozí Američané si ho povšimli ve filmu Moonraker s Jamesem Bondem.
Standart byl přijat v roce 1863.
Ve Francii je využíván i profesionálními ozbrojenými složkami. Jeho schopnosti mu dovolují zúčastňovat se i vrcholných soutěží sportovní kynologie. Za hranicemi vlasti je málo známý, ale je to národní francouzský symbol a pýcha. Každý rok se do plemenné knihy ve Francii zapisuje 3800 nových psů, přestože cena za to je dosti vysoká. Zápis nového psa stojí 4 000 franků.